Láska… jaké různé podoby může mít? Je to peklo či ráj? Zázrak nebo čistá chemie?
Blush (červenat se, stydět se, ruměnec) - nové představení slavného vlámského choreografa Wima Vandekeybuse a jeho skupiny Ultima Vez. Jeden z nejlepších světových souborů současného tanečního divadla přijíždí již popáté do Divadla Archa. Po projektech s čistě mužským (In Spite of Wishing and Wanting) a s čistě ženským obsazením (Scratching the Inner Fields) se Ultima Vez představí se smíšeným souborem desíti žen a mužů - tanečníků a herců, mezi kterými se na scénu vrací po dlouhém čase i Wim Vandekeybus.
Blush je výbušné představení plné konfrontace, emocí, smyslnosti, energie, extrémů – brutality i něžnosti, fantazie a intenzivního fyzického tance. V jeho centru stojí tělo se svými instinkty: neklidné, nepředvídatelné, mocné i křehké, tělo se všemi svými reflexy. Tak jako ve všech představeních Ultimy Vez se v Blush prolínají tanec, divadlo, filmové projekce, hudba a světlo v jeden celek.
Po hudebnících jako Peter Vermeersch, Thierry De Mey, David Byrne, Marc Ribot či Eavesdropper, přizval Wim Vandekeybus ke spolupráci na představení amerického rockového muzikanta Davida Eugene Edwardse – zpěváka a autora písní skupiny 16 Horsepower a sólového projektu Woven Hand. Jeho výrazná rocková hudba i hlas podtrhují lavinu obrazů, které se na diváka valí. Stejně jako ve Scratching the Inner Fields jsou nedílnou součástí představení básně belgického spisovatele, básníka a dramatika Petera Verhelsta, který během přípravy zpracovával texty členů souboru.
"Červenáte se (blush), když odhalíte něco z vás, co mělo zůstat skryto. To něco vytryskne z nitra - chemická reakce, nával horka a najednou se to objeví na povrchu…Červenáte se také, když se zamilujete – od prvního coup de foudre (zablýsknutí) až po závěrečné zklamání, včetně všeho, co se odehrává mezi tím. Naděje, bolest, zjištění, že s každou další ženou jste někdo jiný. Pochyby – Orfeus se ohlíží přes rameno, protože mylně pochybuje o lásce…“
Wim Vandekeybus v rozhovoru pro belgický časopis Humo, září 2002
Ultima Vez představuje vrchol současného světového tanečního divadla založeného na výrazové expresivitě, dynamice, fyzické síle a energii jdoucí až na hranice lidských možností. Umělci pracují s agresivitou, drsností, vizuálním a zvukovým šokem, šílenstvím kombinovaným s technickou precizností a dokonalostí. Představení jsou působivá díky komplexnímu účinku pohybu, obrazu a hudby.
Divadlo Archa v minulosti uvedlo představení Mountains Made of Barking (1995), What the Body does not Remember (1997), In Spite of Wishing and Wanting (2000) a Scratching the Inner Fields (2002).
choreografie & režie: Wim Vandekeybus
spolupráce na projektu / účinkují: Laura Arís Alvarez / Elena Fokina / Jozef Frucek / Ina Geerts / Robert M. Hayden / Germán Jauregui Allue / Linda Kapetanea / Thi-Mai Nguyen / Thomas Steyaert / Wim Vandekeybus
hudba: David Eugene Edwards (zpěvák & autor písní skupin 16 Horsepower a Woven Hand)
texty: Peter Verhelst & Ultima Vez
scéna: Wim Vandekeybus
světová premiéra: 24. září 2002 v KVS / de bottelarij (Brussels)
představení vzniklo v produkci: Ultima Vez & KVS/de bottelarij (Brussels)
koprodukce: Théâtre de la Ville (Paris), Le-Maillon (Strasbourg), Teatro Comunale di Ferrara a PACT Zollverein/Choreographisches Zentrum NRW (Essen)
