Plastikům se výlet do minulosti povedl

Ohlédnutí za minulostí nebývají vždy zcela vydařená, ba dokonce snahy oživit kdysi přínosné opusy končí často přinejmenším rozpačitě. I výjimky však existují, což uplynulou neděli potvrdili The Plastic People Of The Universe svým scénickým koncertem Aj, obešel já polí pět. Šlo o reinkarnaci třiadvacet let starého programu s původním názvem Jak bude po smrti.

Jediný problém spočíval právě v onom "scénickém" provedení. Řešení prostoru v pražském klubu Roxy, pojatém jako stylizovaná hospoda se zadní zrcadlovou stěnou, bylo ve své jednoduchosti zcela adekvátní a nápadité, ale zbytečně ho hyzdily zcela bezúčelné televizní monitory. Minimální režijní koncepce Arnošta Goldflama působila však přinejmenším nedotaženě, což bylo patrně zapříčiněno nedostatkem času při doladění.

Je těžké posuzovat, jak dalece lze oživit ducha Ladislava Klímy, na základě jehož textů tento koncept vytvořil saxofonista Vratislav Brabenec. Jisté ovšem je, že Plastici tohoto autora mají "v krvi" a dokáží s jeho poetikou souznít. Novum představovala účast Agon Orchestra. Zde dopadla symbióza skutečně skvěle a celá koncepce od úvodního šramlu až po přídavek v podobě specifické úpravy Magických nocí a repetice skladby Jsem absolutní vůle dokonale gradovala.
Právě závěr jednoznačně potvrdil, že by byla škoda, aby tato premiéra byla zároveň derniérou. Protože celé představení může zrát jako víno.