Unikátní koncert předního nizozemského ansámblu soudobé hudby pro Prahu.
Host: Agon Orchestra.

Program: Martijn Padding - Remote Places, Sjeng Schupp & Michiel van Dijk - Loops / Den Pijp / Beat (s videem), Gordon McPherson - Western Darlings, Louis Andriessen - On Jimmy Yancey (s videem), Louis Andriessen - Workers Union, Michal Nejtek – Irritating Of Inland (světová premiéra kompozice pro Volharding a Agon Orchestra).

Volharding = hudba současnosti = mohutný, energický a dynamický = orchestr pro dnešek a zítřek

Volharding (= vytrvalost) tvoří 13 hudebníků pod vedením dirigenta Jurjena Hempela. Každý rok odehrají 30 až 40 koncertů na pódiích doma i v zahraničí. Vedle koncertů v Amsterodamu, Londýně či New Yorku se nebojí uvádět soudobou hudbu i na venkově. Volharding nežije v minulosti, i když sami historii hudby již po čtvrt století vytvářejí. Během osmdesátých let dvacátého století se v Nizozemí rozvinula kultura současné hudby, která je proslavená a obdivovaná po celém světě. V rámci ní Volharding hraje až do současnosti zásadní roli. S radostí balancuje na ostré hraně mezi současnou hudbou a pop music. Výjimečné složení - 3 saxofony, 3 trubky, 3 trombóny, lesní roh, flétna, klavír a basová kytara - vytváří okamžitě rozeznatelný zvuk, který bývá označován jako “mohutný”, “energický” a “dynamický”. Orchestr spolupracuje i na projektech jiných žánrů – v tanci, divadle i opeře.

Úryvek rozhovoru Matěje Kratochvíla s Jurjenem Hempelem (dirigentem Orkest de Volharding) pro časopis HIS Voice, listopad 2003

Zakladatelé souboru chtěli bojovat proti „zkostnatělé orchestrální kultuře“. Je to stále vaším cílem? Stojí soubory jako Volharding a velké orchestry proti sobě?
V průběhu let se situace značně proměnila. Ve srovnání se sedmdesátými lety vypadá dnes holandský kulturní život podstatně odlišně. Dnešní hudební scéna v Nizozemí je jedna z nejpestřejších na světě. Cítím jistou hrdost, že v této proměně hrál významnou roli i Orkest de Volharding.
V dnešní době vládne snaha šetřit ve všech oblastech, hudbu nevyjímaje. Převažující reakcí velkých orchestrů je ještě silnější lpění na „železném repertoáru“ a odmítání soudobé hudby. To nám připomíná, že je stále proč bojovat, a že snaha o to, aby byla současná hudba hrána, je zapotřebí.

Lze mluvit, kromě typického nástrojového složení, o stylu Orkest de Volharding?  Má dnes vůbec pojem stylu nějaký význam?
„Typický styl Volharding“ je vždy závislý na konkrétních hudebnících, kteří jej v určitém období tvoří. Pochopitelně v průběhu času k postupným změnám dochází. Prvkem, který zůstává, je fenomenální rytmický tah při hře, což je jedinečná věc. Rozhodnutí hudebníků hrát ve stoje s tím logicky souvisí.
Myslím si, že i dnes má pojem stylu svůj význam. Nemyslím tím ovšem styl jako obchodní označení, pod nějž se zařadí určitá skupina skladatelů. Mám na mysli interpretační styl jako soubor znaků typických pro hru hudebníka nebo souboru. Jako dirigent spolupracuji s nejrůznějšími tělesy a setkávám se s nejrůznějšími styly. Snažím se je vždy respektovat a pracovat tak, abych nešel proti tomu stylu. Myslím si, že výrazný a osobitý styl je velkou výhodou pro každé hudební těleso a měl by být pěstován.

V sedmdesátých letech představoval inspiraci jazz. Má dnes podobnou funkci elektronická taneční hudba?
Nedá se  říci, že by byl inspirativní jazz jako druh hudby. Spíše šlo o prvky, z nichž je postaven, které určují jeho rytmickou, melodickou a harmonickou strukturu. Totéž platí pro pop a dnešní taneční hudbu. Je třeba vždy jít do hloubky a snažit se pochopit, které prvky jsou pro daný žánr podstatné a které z nich mohou být přeneseny do jiného kontextu. Kupříkladu současná taneční hudba může na první poslech působit naprosto prázdně a nezajímavě. Pokud ovšem blíže prozkoumáte její strukturu, můžete objevit zajímavé věci. Na to ale již mnoho skladatelů přišlo.