„Copak se černoch může vyhnout malérům? To není možný: náš malér je naše kůže.“
„Co se to na tom podělaným světě děje ? Co po mně kdo chce ? Co je na mně špatnýho?
Jsem člověk : mám oči, uši ! Mám hlavu a můžu myslet ! Co na mně nehraje ? Podívejte se ! Jsem člověk ! “
(Sizwe Banzi je mrtev)
Jedinečnost „Brookova divadla“ spočívá v otevírání se rozličným divadelním kulturám, formám a kódům. S každým Brookovým představením se divák vydává na cestu do neznámých světů, které s ním však velice živě komunikují. Ať už jde o Západ, Orient nebo třeba Afriku. Tu také evokuje zatím poslední Brookova inscenace Sizwe Banzi je mrtev.
Hra vznikla v roce 1972 ze spolupráce jednoho z nejvýznamnějších jihoafrických autorů současnosti, Athola Fugarda (1932) s herci z jeho divadelní společnosti Serpent Players, Johnem Kanim a Winstonem Ntshonou. Ti společně dělali v 60. a 70. letech tzv. divadlo vzpoury, které vycházelo z bezprostředního krutého života v townshipech. Segregaci a apartheidu čelili humorem a především obrovskou lidskostí.
V osmdesátých letech sklidila tato černá komedie velký úspěch zejména ve Velké Británii a Spojených státech a byla několikrát oceněna. Text s názvem Už nežije Sizwe Banzi vyšel také v českém překladu Heleny Synkové a Vladimíra Vařechy v roce 1977. V roce 1998 hru přeložila do francouzštiny a posléze upravila Marie-Hélène Estienne. Text o ceně člověka, o hledání vlastního já, o lidské důstojnosti v nelidských podmínkách zní nesmírně naléhavě a aktuálně všude tam, kde existují lidé jako Sizwe Banzi. Ačkoliv hra pojednává o vážném tématu, je vlastně jakousi groteskní klauniádou, při níž však diváka mrazí.
Peter Brook (1925)
Divadelní, operní a filmový režisér, mág a vizionář, patří k nejvýznamnějším osobnostem světového divadla. Během svého působení v Royal Shakespeare Company v letech 1962-71 vytvořil řadu shakespearovských inscenací, jež mu vynesly mezinárodní ohlas. V Paříži založil Mezinárodní středisko divadelních výzkumů, jehož sídlem je od roku 1975 divadlo Bouffes du Nord. Jeho inscenace Sen noci svatojánské, Bouře, Marat/Sade, Orghast, Višňový sad, Mahabharata, Hamlet, Tierno Bokar patří ke kulturním událostem světového významu. Čeští diváci měli příležitost vidět dvě Brookovy inscenace. Král Lear byl v podání RSC v Praze uveden v roce 1964, inscenace Woza Albert v roce 1991. V Čechách vyšly také Brookovy paměti Nitky času a knihy Prázdný prostor a Pohyblivý bod.
„Skutečný divadelní okamžik nemůže probíhat nikdy jindy než v tutéž chvíli – ani včera, ani zítra. Diváci jsou vždy při tom. Tím se divadlo liší od ostatních umění. Divadlo z townshipů Jižní Afriky je jasným příkladem, který ukazuje co tento okamžik divadlu může přinést. Toto divadlo se rodí ze života na ulici, v městech, která se žádným jiným nepodobají – v towshipech, ghetech apartheidu.“
Peter Brook
Marie-Hélène ESTIENNE
Autorka, dramaturgyně, produkční mnoha divadelních i filmových projektů. Pracovala jako novinářka v časopisech Nouvel Observateur a Nouvelles Littéraires. S Michelem Guy vytvářela dramaturgii Podzimního pařížského festivalu. Od roku 1977 je stálou spolupracovnící Petera Brooka, s nímž mimo jiné připravila inscenace Carmen, Mahábhárata, Bouře, Woza Albert, Jsem fenomén, Kostým, Hamlet, Tierno Bokar.
Habib DEMBÉLÉ
Herec, prozaik, dramatik. V rodném Mali založil několik divadelních skupin, stal se populárním komikem, hraje v mnoha filmech a byl dokonce navržen na post prezidenta své země. Hrál v Brookově inscenaci Tierno Bokar, předtím v jeho Hamletovi.
Pitcho WOMBA KONGA
Pochází z Demokratické republiky Kongo, od sedmi let žije v Belgii. Od osmdesátých let se věnuje hip hopové kultuře. V devadesátých letech založil vlastní skupinu. Jako rapper je zván na prestižní akce Slam poetry. Od roku 2003 se věnuje také divadlu. Hrál v předchozí Brookově inscenaci Tierno Bokar.
Athol Fugard, John Kani, Winston Ntshona - Sizwe Banzi je mrtev/Sizwe Banzi est mort
Režie: Peter Brook
Francouzská adaptace: Marie-Hélène Estienne
Hrají: Habib Dembélé, Pitcho Womba Konga
Scéna: Abdou Ouologuem
Světla: Philippe Vialatte
Produkce: Marko Rankov
Uvádí: CICT/Bouffes du Nord
Projekt je organizován za podpory AFAA, Hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR.
Představení v neděli 8. října je vyhrazeno pro studenty.