Vždy jedenkrát za 100 dní se Divadlo Husa na provázku svlékne z kůže a odehraje divadelní fresku Bestiář podle Dostojevského. Během jedenácti hodin se setkají na scéně všechny postavy z jednotlivých dílů tetralogie a budou diváka provázet křížovou cestou rozpolcené duše toužící po vzkříšení. Jednotlivé části budou proloženy krátkými intermezzy (v nichž se představí např. čtenářka Dostojevského Simona Peková a Jan Budař se svými chmurně veselými písněmi).
Začátek v 10.00
1. RASKOLNIKOV - jeho ZLOČIN
přestávka 15min
2. V téže době jinde v Petrohradu
přestávka 15min
3. RASKOLNIKOV - jeho TREST
oběd
Intermezzo č.1 Simona Peková by cca v 13.30 chtěla být hadem a svléknout se z kůže
4. BĚSOVÉ
přestávka 15min
5. Kníže Myškin je IDIOT
přestávka 60min
Intermezzo č.2 cca v 17.00: Jan Budař hraje a zpívá písně o práci, samotě a ženách, na které nelze zapomenout
6. STAVROGIN je dˇábel
přestávka 40min
večeře
7. Bratři KARAMAZOVI: Dmitrij
přestávka 15min
8. Bratři KARAMAZOVI: Ivan
Intermezzo č.3 Simona Peková se cca v 21.00 konečně svlékne
9. Finále Bratři KARAMAZOVI: Aljoša
konec cca ve 22.30
Epilog: tanec do rána: Jiří Kniha a různé diskotékové veličiny
PROJEKT STO ROKŮ KOBRY
Sto roků kobry je ojedinělý projekt Divadla Husa na provázku a Vladimíra Morávka, který podrobil divadelní metamorfóze čtyři veledíla F. M. Dostojevského. Rozsáhlá jevištní tetralogie se opírá o neotřelé dramatizace románů Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi, soustředěné k jejich hlavním hrdinům.
Během intenzivní tříleté práce do sebe herecký soubor nasál osudy ztracených bytostí z románů Dostojevského a vybičoval se k uhrančivým výkonům.
Ponor do vnitřních světů Dostojevského hrdinů je pojímán jako cesta křížových zastavení u obrazů Zločin – Pád – Smrt – Vzkříšení.
Projekt Sto roků kobry je osudovým setkáním na pomezí zběsilého adrenalinového zážitku a krvavé mše.
Všechny díly tetralogie jsou vysoce ceněny laickou i odbornou veřejností. Inscenace Kníže Myškin je idiot získala cenu Divadelních novin a spolu s inscenací Běsi – Stavrogin je ďábel byla nominována na nejvýznamnější českou cenu divadelních kritiků – Cenu Alfréda Radoka – v kategorii Inscenace roku 2004. Petr Jeništa byl za svého Raskolnikova nominován na cenu Mužský herecký výkon roku a Talent roku 2003. O rok později byl na tutéž cenu nominován také představitel Stavrogina Jan Budař a představitel Knížete Myškina Pavel Liška. Na cenu Ženský herecký výkon roku 2004 byla nominována Eva Vrbková za Nastasju Filipovnu. Petr Hromádka získal za fenomenální scénickou hudbu k celému projektu Sto roků kobry Cenu Alfréda Radoka 2004. Scéna Jana Štěpánka byla nominována na cenu za Scénografii roku 2004. Divadlo Husa na provázku bylo navrženo na cenu Divadlo roku 2004.
Psychopatologie vraha a jeho rozklad zaplaví celou inscenaci. Petr Jeništa po čase v gestech i divně pokrouceném těle připomíná odporný hmyz, ve který se z jiných důvodů převtělil hrdina Kafkovy proměny. Přehlídka lidského ponížení, bolesti a grotesknosti diváky podusí, aby jim nakonec vyrazila dech.
Raskolnikov: Jeho zločin a jeho trest, Luboš Mareček, MF Dnes
Skřek bičují jako krupobití jednotlivé epizody příběhu. Přetažené struny osudu hrozí každou chvíli prasknout. Po nových záchvatech padoucnice hrouží se do šílenství nejenom Myškin, ale také Rohožin. Tragédie osobní. Jako by se ale s nimi do zapomnění řítilo Dostojevského a Morávkovo lidstvo.
Kníže Myškin je idiot, J. P. Kříž, Právo
… režisérova hlavní síla spočívá v tom, že vytváří velkolepé emotivní divadlo jasného výrazu a vlastně i názoru. Morávkovi Běsi působivě demonstrují tezi o utrpení člověka, jenž ztratil víru v Boha, v lidi i v sebe. Jde o velké plátno, ne-li – nepejorativně míněno – plakát. Zobrazení vždycky značně pomůže, posune-li se tragédie či drama do poloh grotesky. Tam se daří Morávkovi nejlépe a už dávno nejde jen o naschválnické provokace. Brněnský soubor má pro toto pojetí dobré dispozice. Morávkovo vylaďování groteskní nadsázky a stylizace je tím, co šťastně ředí jeho maniakálnost či rozbujelou citovost, a zřejmě by mohlo být také jeho nejzajímavější polohou.
Stavrogin je ďábel, Michal Čunderle, Svět a divadlo
V Huse na provázku si k popisu niterného zápasu o víru nemohli v této nábožensky vychladlé zemi zvolit lepší látku než Dostojevského, který peklo nechápal jako něco abstraktního, ale jako stav neschopnosti duše milovat. Tím je nám zřejmě tak blízký, k jak prostým a naléhavým závěrům dospěl on, vyznavač tajemného a divotvorného pravoslaví! A zřejmě také Vladimír Morávek je v soudobém českém divadle jediný, kdo dokáže tlumočit toto rozsahem i dosahem veliké téma tak přesvědčivě a promyšleně, takovým moderním, dráždivým a svým způsobem vírou prodchnutým inscenačním rukopisem."
Bratři Karamazovi: Vzkříšení. Marcel Sladkowski, Divadelní noviny
Režie: VLADIMÍR MORÁVEK
Dramaturgie: Barbara Vrbová
Scéna: Jan Štěpánek
Scénografie: Sylva Zimula Hanáková, Kamila Polívková
Hudba: Petr Hromádka
Dramaturg projektu: Petr Oslzlý
účinkuje soubor Divadla Husa na provázku a hosté
