Temný koncert se spoustou legrace slibuje Adrian Stout, basista skupiny Tiger Lillies, která zítra vystoupí v pražském Divadle Archa.

Londýnské trio Tiger Lillies v neděli odehraje po dvou letech jediný koncert v ČR v pražském Divadle Archa. Na otázky LN odpovídal basista Adrian Stout.

LN: Co jste dělali od té doby, kdy jsme vás viděli naposledy?

Kromě představení Circa se skupinou Holy Body Tatoo ještě spoustu dalších věcí. Máme cirkusové představení, jezdíme s ním často do Francie a v poslední době i do Ruska, do Petrohradu, Moskvy a na Ukrajinu. Máme tam hodně posluchačů, setkali jsme se s kapelami, pro které jsme prý byli inspirací. Brzy vyjde deska s kapelou Leningrad, hrajeme s nimi naše písně, jejich zpěvák si je převedl do ruštiny a na konci alba jsou dvě jejich písničky v angličtině.

LN: Jak vypadá váš cirkus? Vozíte si s sebou šapitó?

Tak to začalo v Hamburku, máme tam starého ruského žongléra, kouzelníka, akrobaty. Často hrajeme v divadlech, díky tomu se trochu změnil i náš styl, písničky jsou pomalejší a příběhy dramatičtější. Máme rozmanitější publikum, staré dámy s hůlkami i děti.

LN: Slyšel jsem o vašem programu strašidelných pohádkových písní pro zlobivé děti...

Shockheaded Peter je divadelní představení s herci a loutkami podle německé knihy pohádek Heinricha Hoffmanna z poloviny 19. století. Jeho pohádky se podobají naší hudbě, je v nich něco barbarského a zároveň jsou jednoduché a legrační, dávají velký prostor pro představivost. Je to takové divadlo o komediantech, historie divadla, které už věky hraje kus o manželích, kteří touží po dítěti. Vyklube se z něj zlostník, oni se ho zbaví a potom je trápí pocit viny. Hrajeme k tomu písničky o neposlušných dětech. Trochu se to podobá tomu filmu o malém Otíkovi...

LN:: Myslíte Švankmajerova Otesánka?

Ano, takový příběh o veliké touze a následcích. Původně jsme s tím vystupovali dvanáct týdnů v Londýně a potom v Německu, představení mělo úspěch, a tak jsme s ním procestovali kus světa.

LN: Co od vás mohou čekat posluchači na nedělním koncertu?

Myslím, že to bude takový strašidelný koncert se spoustou legrace. Sice jsme o něco klidnější než dřív, ale ani cestou na pódium nikdy nevíme, jaké písničky budeme hrát. Snažíme se balancovat mezi ošklivostí a krásou, smutkem a legrací. Koncerty jsou, na rozdíl od představení, vždycky trochu nevyzpytatelné.
Určitě budeme hrát kousky z alba Gorey End, které jsme natočili s Kronos Qartetem, takové nonsensové příběhy o víře od amerického spisovatele Edwarda Goreyho, a z nového alba The Sea, které je o něco zasmušilejší a zlověstnější. Také to záleží na posluchačích, někdy se vrátíme k písničce staré deset let, protože ji někdo v publiku zrovna chce.