Obnošené sny navazují na společné česko-jihoafrické projekty, které se datují od roku 1997. V roce 1997 na festivalu Arts Alive Festival v Johannesburgu se poprvé setkali čeští umělci, kteří tam vedli workshopy, a skupina účastníků z Jihoafrické republiky. Vzájemná inspirace vyústila do rozsáhlé kulturní spolupráce a do uvedení dvou společných projektů v Praze v 
Divadle Archa: V zrcadle - 1998 a Za zrcadlem - 1999.

Obnošené sny je představení, které překračuje hranice jedné dějové linie, která byla použita v předchozích projektech. Zkoumá možnosti improvizace v rámci předem dané struktury, hledá podobnosti a rozdíly v současných politických, ekologických a sociologických otázkách, tak jak se projevují v české a jihoafrické kultuře a společnosti. Základní osou představení je příběh založený na postupném objevování hodnot a zkoumání možných využití nalezených předmětů. Komické i tragické situace propojuje děj, který vytváří úplný charakter postav.

V představení se hovoří česky, anglicky, jazyky zulu a xhosa, ale nejdůležitější komunikace jak mezi herci, tak mezi herci a publikem, je realizována prostřednictvím hudby, rytmu, tance, pohybu a výtvarných prostředků. Proto je představení přístupné široké veřejnosti, bez rodíllu věku, či národnosti.

Jsme obklopeni různými předměty. Jenom proto, že jsme některé z nich přestali vlastnit, neznamená, že již nemají žádnou hodnotu. Kdo určuje hodnotu toho, co máme? Moderní konzumní společnost odvozuje smysl věcí od jejich použití. Obnošené sny nám nabídnou šanci na věci pohlížet z jiných úhlů – možná si tak položíme otázku, co je pro nás "skutečnou" hodnotou.
 „Obnošené sny – to byla magie hlasů, hudby, pohybu, světel, tvarů, čarovné oživení obyčejných věcí, předmětů a slov. Výtvarná krása, ale především úžasná energie a jakási zvláštní něha a přátelství. Jakoby se mi otevřela cesta do dětství nebo kamsi do nevědomí, oči a uši dokořán, koukám nebo spíš vnímám a naplňuje mě intenzivní pocit radosti a štěstí. Divadlo jako terapie.“ (Jana Kafková)
„...herci se projevují jazykem českým, anglickým, zulu a xhosa, přesto je i bez překladu rozumět. Africké rytmy, tanec, zpěv i výtvarné prostředky slučují dohromady mozaiku snů, které navzdory abstrakci bývají mnohdy velmi konkrétní.“ (Pavlína Sigmundová, MF Dnes)