Tentokrát sáhnul režisér Vladimír Morávek po legendárním Dostojevského románu Běsi. Dramatizace sama je raritní. Vrací totiž do těla románu i slavnou Stavroginovu zpověď. V korektuře byla vyškrtnuta, neboť svým obsahem byla pro nakladatele nepřijatelná. Tato změna přivodila vážné přesunutí těžiště románu. Nuž tedy upravovatelé a dramatizátoři Ludowitz a Oslzlý to vzali vážně. Dohledali řídce publikovaný text a jeho prostřednictvím, po více než sto letech, vyprávějí příběh o muži, kterého všichni tak obdivovali, až jim to zbořilo celé město.
Hlavní role: Jan Budař j.h.

… režisérova hlavní síla spočívá v tom, že vytváří velkolepé emotivní divadlo jasného výrazu a vlastně i názoru. Morávkovi Běsi působivě demonstrují tezi o utrpení člověka, jenž ztratil víru v Boha, v lidi i v sebe. Jde o velké plátno, ne-li – nepejorativně míněno – plakát. Zobrazení vždycky značně pomůže, posune-li se tragédie či drama do poloh grotesky. Tam se daří Morávkovi nejlépe a už dávno nejde jen o naschválnické provokace. Brněnský soubor má pro toto pojetí dobré dispozice. Morávkovo vylaďování groteskní nadsázky a stylizace je tím, co šťastně ředí jeho maniakálnost či rozbujelou citovost, a zřejmě by mohlo být také jeho nejzajímavější polohou.

Stavrogin je ďábel, Michal Čunderle, Svět a divadlo