Pražská derniéra ve speciální scénické úpravě pro Divadlo Archa.

Dvouapůlhodinový proud slova hudby doplněný videoprojekcemi. SSSS (Samota, sláva, smrt a spása) je spletitá verze příběhu o samotě, ze které vyplývá potřeba uchopit elektrickou kytaru a mlátit do ní hlava nehlava, o úspěchu a slávě, která přichází poté, a o zmizení v jiném světě, které přichází nakonec.
 
Slovy Petra Váši: „Punková ´vopera´. Zajíkavé proudy slov, rámované tušenou primitivní hudbou – nehudbou. Defektní řeč, puberta češtiny, „špatný texty“, které svými překlepy vyjadřují nevyjádřitelné. (Objevují se v nich mimo jiné nejrůznější zkomoleniny rock´n´rollového poselství a samozřejmě také upřímné brepty špatného čtenáře esoterické popliteratury, empirika.) Velmi temné mystérium, na jehož počátku se andělé a čerti sázejí o duši zuřivého kolektivního hrdiny, nevinné čtyřhlavé saně kapely Ty Syčáci, frustrované tyranií totalitní rodiny, školy, armády a konformismem ignorance státního podniku stádní ne a nelásky. Ještě teď se mi dělá zle, když pomyslím, že to mohlo dopadnout jinak než dobře!
Text – hudba slov, řeč obrazů, gesta citoslovcí, výkřik zraňovaného zvířete navzdory době, kdy elektřina kytar byla, je a bude jedinou myslitelnou zbraní proti převaze armád „války v nás“. Dokonale špatně deklamovat, falešně zpívat a bít přitom hlavou do zdi, když zrovna ne hrát na imaginární trosky hudebních nástrojů! Jen pro otrlé – jejich aleluja!“

Libreto: Petr Váša. Hudba: Ty Syčáci (Petr Váša, Petr Zavadil a Tomáš Fröhlich). Výtvarná spolupráce: Vít Ondráček, Petr Váša, Tomáš Rusín, Petr Štěpánek, Adrian Kukal.