Jméno Archa ne náhodou odkazuje ke starozákonnímu příběhu o Noemovi. Na palubě Noemovy lodi se spolu octli nejroztodivnější živočichové, aby přečkali ničivou potopu; také Divadlo Archa chce být místem otevřeným pro nejrůznější, mnohdy nečekaná setkání. Jejich smyslem je zkoumat možnosti umění, dát prostor neotřelým nápadům a různými cestami postihovat život na začátku třetího tisíciletí.

První krok ke vzniku této scény byl učiněn v roce 1991, kdy Magistrát hl. města Prahy vypsal konkurs na místo ředitele Divadla E. F. Buriana. Vítězný projekt Ondřeje Hraba počítal s radikální proměnou zbytnělé a konvenční instituce - proměnou zahrnující nejen přestavbu celého prostoru, ale i nový způsob organizace a řízení divadla. Hlavním investorem rekonstrukce divadelních prostor se společně s pražským magistrátem stal majitel budovy, Československá obchodní banka; investice přesáhla 100 milionů korun.

Práce podle architektonického návrhu Ivana Plicky započaly v září 1992, o rok později pokračovaly montáží divadelních technologií (podle návrhu Miroslava Meleny), v květnu 1994 bylo divadlo zkolaudováno a v červnu téhož roku proběhlo zahajovací představení. Z původní klasické kukátkové scény vznikl multifunkční prostor se dvěma sály. Jeden z nich o rozměrech 15 x 28 metrů pojme 100 až 400 diváků (nebo - v případě koncertů -1000 stojících návštěvníků), druhý maximálně sto diváků. Oba sály, které je navíc možné propojit systémem posuvných stěn; mohou sloužit nejrůznějším produkcím od opery přes činohru až po scénický tanec či multimediální představení. Foyer a klub fungují i jako výstavní prostor.

Na rozdíl od někdejšího klasického repertoárového Divadla E. F. Buriana se 120 zaměstnanci, z nichž pouze třetina tvořila umělecký ansámbl, nemá Archa stálý soubor. Její provoz zajišťuje 22 stálých pracovníků, kteří se starají o dramaturgii, marketing, technické zabezpečení a administrativu. Archa pracuje na principu produkčního domu, tedy poskytuje umělcům produkční i technické zázemí pro jejich tvorbu. Tento způsob práce umožňuje jednak vznik vlastních projektů či koprodukcí, ale také hostování domácích i zahraničních souborů.

Společné vystoupení Mina Tanaky a Johna Calea, jímž bylo Divadlo Archa v roce 1994 slavnostně otevřeno, naznačilo, kudy se jeho dramaturgie hodlá ubírat: setkání japonského tanečníka a hudebníka ze Spojených států symbolizovalo spojení kultur, žánrů, kontinentů.

Během prvních pěti sezón představila Archa veřejnosti takové osobnosti světového umění, jakými jsou režisér Robert Wilson, choreografové Wim Vandekeybus, Anna Teresa de Keersmaeker či Jan Fabre, hudebníci David Byrne, Randy Newman, Philip Glass, Meredith Monková, Einstürzende Neubauten, Tindersticks, Levellers a mnoho dalších. Hrály tu soubory Royal Shakespeare Company, Cheek By Jowl, Ultima Vez, DV8, Handspring Puppet Company či Dogtroep. Jedno ze svých posledních vystoupení zde měl americký básník Allen Ginsberg.

Každoročně tu vzniká alespoň jeden původní projekt. Archa angažuje umělce, jimž dá k dispozici prostor pro vytvoření divadelní inscenace. Ta je potom uváděna sériově, například po dobu jednoho měsíce. V produkci Archy nastudovali svá představení Peter Schumann, Min Tanaka, Residents a další umělci a ansámbly z nejrůznějších zemí včetně domácích - vznikla tu například Opera La Serra Michala Vícha a Jaroslava Duška či Goldflamův Sladký Theresienstadt v režii Damiena Graye.

Vlastní produkční činnost zahájila Archa už v době rekonstrukce: v roce 1992 tak představila v pražském Národním divadle Mina Tanaku s projektem nazvaným Svěcení jara, následujícího roku se stala kurátorem Týdne pražského divadla v Antverpách a ve Stockholmu. Mnohé projekty Divadla Archa získaly mezinárodní ohlas a byly uvedeny v zahraničí, například na festivalech v Bonnu, Johannesburgu, Londýně, Kjótu, Tokiu, Bělehradě či Bruselu.

Svébytným projektem se stalo Studio Archa, které kladlo důraz na tvůrčí proces herecké a taneční tvorby - nikoli na výsledek. Tuzemským hercům a tanečníkům umožnilo zúčastnit se dílen a přednášek zahraničních umělců. V rámci tohoto projektu vedli v Divadle Archa workshop například hudebník a performer Rinde Eckert, herečka Juliet Stevensonová či režisérka Anne Bogartová.

Novým a dlouhodobým projektem Divadla Archa je Archa. lab, jehož cílem je vytvořit podmínky pro kontinuální tvorbu a umělecký výzkum. Název Archa.lab, odkazuje k tomu, že tvůrci sdružení kolem tohoto projektu upřednostňují hledání a výzkum před rutinou a tradičními postupy v divadelní práci.
Letos rámci Archa.lab vznikly dva projekty na téma internetové komunikace. Představení Chat-nebezpečně snadné známosti a Nickname vytvořili vedle akademicky vzdělaných režisérů, herců, loutkářů, tanečníků i představitelé umění ulice (tzv. „street artu“).V obou případech jde o vyjádření dramaturgické linie, která chce překročit hranice běžného divadelního představení a směřuje k divákům, kteří by nikdy sami o své vůli do tradičního divadla nepřišli.

Archa pravidelně spolupracuje s Francouzským institutem, Britskou radou, Goethe-Institutem, Polským institutem, Japan Foundation, Rakouským kulturním institutem a dalšími zahraničními reprezentacemi v České republice. Partnery Archy ve Spojených státech jsou Dance Theatre Workshop a Arts International New York. Archa je členem evropské divadelní sítě IETM (Informal European Theatre Meeting).

5. 6. 1994

Základní údaje:

Divadlo Archa, o. p. s.

Na Poříčí 26, Praha 1, 110 00

zapsaná u Městského soudu v Praze ke dni 11. 9. 2002, oddíl 0, vložka číslo 267/01

IČO: 26723000   

DIČ: CZ26723000